O lesních recy lahvích
Před lety jsme začali zvelebovat chalupu na rýmařovsku. Zahrada byla ze začátku dvoumetrový bršlicovo kopřivový prales. Když jsem se s kosou prokousávala bujícím býlím, pod nohama mi cosi křupalo ... nešlo o suché větve, byly to hromady plastových obalů, střepů, hadrů a popela. Došlo mi, že lidé před 50 lety nebyli připraveni na tak obrovský obalový boom a tehdejší osadníci možná doufali, že jogurtové kelímky a prázdná platíčka od léků zmizí stejně jako předvčerejší slupky od brambor.
Po okolních lesích nalézám kusy starých německých pivních lahví, části železných rezavých radlic ... ze začátku mi z toho všeho bylo smutno, ale pak mě napadlo spojit příjemné s užitečným. Aspoň symbolicky les a zahradu uklidím a k tomu těm dávným odhozeným předmětům vdechnu nový život.