Příběh brože Pražská labuť

Vodní živel nám během pražských povodní v roce 2002 nadělil "plaváčka" - o těhotenství jsem se dozvěděla pár dnů po evakuaci. Na jaře tomu plaváčkovi bude 20 let, po pravdě, uteklo to jako voda. Na Vltavu jsme tehdy nezanevřeli a do Chuchle se vrátili, i s malým hlučným okatým uzlíčkem. A jak ten uzlíček rostl, chodili jsme podél vody. Na jaře se stávalo, že jí bylo víc a zaplavila pobřežní cestu. Všimli jsme si jedné labutě a ona nás. Byla sama, ostražitá, ale našeho plaváčka si z nějakého důvodu oblíbila. Nechala se krmit a vzniklo krásné přátelství. Lála, jak jsme labuti začali říkat, měla možná bolavé křídlo, trčelo jí nad tělíčkem, ale byla hrdá. Když byl na jaře silný proud a Lála nás z protějšího břehu uviděla na molu, střemhlav se pustila do hnědých divokých vod a dokázala k nám připlavat. Šperk je poctou všem labutím. Těm opeřeným i těm v saténových špičkovkách, vycpaných vatou...