Příběh prstýnku Východ slunce v Litomyšli
"To je zajímavé, tady to slunce vychází úplně jinde než u nás v Litomyšli," divila se prababička Emilie, když přijela na návštěvu do nedalekého Lanškrouna. Chápu ji. Uvědomit si, že se točíme my na naší hliněné kuličce, a ne ta ohromná ohnivá koule, je vyšší dívčí.
A kamínek citrín? To je sluníčko. Doslova. Plný energie a chuti do života. Ne nadarmo mi včera skočil do dlaně a dožadoval se mazlení s pájkou a mědí. Citrínek ví, že na příchod pravého jarního počasí si ještě počkáme. A že potřebujeme malinko "nakopnout".
A nakonec trocha vědy ... to neuškodí: citrín je brácha křišťálu, záhnědy a ametystu, dokonce mají všichni stejné chemické složení SiO2. A jak se dá z ametystu vykouzlit citrín? Člověk je filuta a co by pro marnivou něžnou polovičku, milující zlatavá cingrlata, neudělal. Když zjistil, že ametyst na slunečním světle bledne, strčil ho do pece jako chleba a z fialové byla rázem žlutá. Proto, když uvidíte křiklavě žlutý citrín za pár korun, je pravděpodobné, že jde o přepálený ametyst. Taky citrínová geoda je něco jako modrý mauricius pro filatelisty.
Krásné zlatavé jarní dny přeji :)