Příběh šperku Franz si pěstí knír

 

Ani jeden z mých dědečků knír nenosil. Pečlivě se však holívali v kuchyni u stolu. Měkoučkou štětkou rozčabrali mýdlo na bílou kaši a tou si ozdobili tvář. To trvalo docela dlouho, dědeček Josef dokonce během zdobení obcházel zamyšleně stůl a povídal si s babičkou Emilkou. A pak ta bílá krása vzala za své. Někdy zůstalo po žiletce pár bílých mýdlových cestiček, tak na ty jsem dědečka upozorňovala, to mě bavilo. Táta nosí dodnes plnovous. Ten měl jednu nezapomenutelnou záchrannou funkci - když mě nosil jako malou na ramenou, skvěle se za tu vousatou bradu drželo. No nechte být, táta má skoro dva metry a když se se mnou rozpustile rozběhl, hopskala jsem na něm jako na mamutovi :)