Příběh šperku Kongo
V srdci Afriky je přírodní ráj. Byl. Ale začněme popořádku ...
Vznešený kámen malachit mě dovedl k pramenům mohutné řeky Kongo. Ukázal mi buvoly, slony, šťavnaté, divoké, nepropustné pralesy. Pak jsme spolu pluli řekou času do doby před 150 lety. Malachit se v mé dlani zachvěl a začal vyprávět.
"Vidíš támhle na člunu muže s puškou? Je to britský cestovatel a novinář Henry Stanley. Neuvěřitelně houževnatý dobrodruh. Co si umane, to dokáže. Smekám před jeho vůlí a sebekázní. On se třeba denně v jakékoliv divočině ráno oholil. Takový jeho vnitřní úklid, rituál. Možná proto se mu dařilo zdolávat i neprobádané povodí řeky Kongo. Potíž je, že o objevech píše články v britských novinách ..."
Ptám se překvapeně malachitu: "A co je na tom špatného?"
"Stanleyho novinové sloupky četl i belgický král Leopold II., vytušil fantastickou příležitost zisku a přesvědčil Evropu, že se o neprobádané území "postará". Německý kancléř Bismarck tedy sezval 14 evropských státníků a Afrika se začala krájet jako jahodový koláč. Psal se rok 1884."
Stisknu zelený kamínek pevněji, není mu teď do zpěvu. Ale vím, že mi chce příběh dovyprávět. Zeptám se ho tedy: "Co Leopold II. v džungli s divochy hledal?"
"Kaučuk na výrobu pneumatik, slonovinu, měď na elektrické vedení. A díky nalezištím mědi objevili v Kongu i mě - drahý kámen malachit. Jsem všude tam, kde je i moje sestřička měď," pousmál se kamínek. Pak se zamyslel: "Ale je to stále stejné. Tehdy chtěl celý svět jezdit auty, po měkkých pneumatikách ... z kaučuku. Hádej na čem svět "ujíždí" dnes?"
Zamrazilo mě: "Kdyby Leopold II. znal mobily, notebooky a lithiové baterie, určitě by vozil i kobalt - dnešní hit Konga."
Kamínek přitakal a pokračoval ve vyprávění: "Leopold II. Kongu a jeho lidem velmi ublížil. Ale ne všem bylo jeho konání lhostejné. V Antverpách, v belgickém lodním přístavu, pracoval i jistý Edmund Morel. Nechápal, proč se do lodí, směřujících zpátky do Afriky, šikují vojáci a hlavně nakládá obrovské množství zbraní. Napíše tedy britskému diplomatovi v Kongu Rogeru Casemantovi o tom, co v Evropě viděl. Netušil, že Casemant už dlouho burcuje Brity, že v Kongu to není v pořádku. Morel tedy začal psát o Kongu do britských novin. Dostal za to vyhazov, ale nevzdal to a psal dál, na vlastní pěst. A povedla se obrovská věc - Kongo bylo královskému tyranovi Leopoldovi II. odebráno."
Malachit si oddechl, má vyprávění za sebou. A poprosil, ať závěrem nepíšu žádná ponaučení o tom, že není nutné mít každoročně nový supermodel mobilu a hlavně mi připomněl, že nedělám smutné šperky. Vzal mě galantně za ruku, posadil do dřevěné bárky, dlouhým pádlem ji odstrčil od břehu řeky Kongo a já jen žasla a žasla nad tou přírodní nádherou ... zavřete oči a zkuste žasnout se mnou ...