Brož Pesach. Minul.

Na ostravské silnici leželo cosi blyštivého, zřejmě stará plechovka, po které se projely desítky aut. Kdo ví, jak vypadaly egyptské cesty, ulice a města po oné osudné noci, kdy židovský Hospodin seslal na Egypt poslední, tu nejhorší desátou ránu – pobil vše prvorozené. To bylo před 2000 lety. Faraon tehdy doplatil na svoji pýchu a chamtivost, Židé pro něj byli póvl, levná pracovní síla. Mojžíš byl taky Žid a faraona varoval, ale marně. „Povečeřte beránka a chléb. Vím, nestihne vykvasit, to neřešte, dělejte co vám radím. Veřeje dveří večer pomažte beránkovou krví, je to důležité.“ Snad takhle nějak zněla zpráva od Mojžíše, co se šířila mezi Židy od domu k domu. Noc přešla a jen označené dveře byly ušetřeny slz, protože Hospodin tyto rodiny minul (přibližný překlad hebrejského pesach je přejít, minout). Ráno se Židé vydali na cestu domů, do Izraele. Nedivím se Michelangelovi, že Mojžíše vysochal jako nadurděného zamyšleného obra. Snad ho zachytil ve chvíli, kdy sestoupil z hory Sinaj a v zoufalství a hněvu praštil o zem těmi vzácnými deskami s Desaterem … viděl, že tato generace není předurčena k tak významné chvíli – založení nového národa. Proto se s nimi 40 let potuloval pouští a doufal, že jejich děti už budou silnější, trpělivější a budou důvěřovat tomu, kdo to s nimi myslel dobře. Jak už jsem psala u náramku věnovanému pejskům Lajka a Bělka, nedělám smutné šperky. Jen jsem připomněla jednu historickou cestu, po které se asi taky válely zbytky kol, pohárů … zkrátka všeho co ve spěchu a úprku Židé v Egyptě zanechali. Nelpět na hmotných statcích a respektovat odlišné kultury. Možná i takové ponaučení se dá v příběhu o bohatém Egyptu najít. Co myslíte?