Náhrdelník Fram. Vpřed.
Detailní popis produktu
Chtěla jsem napsat příběh o kameni jménem nuummit – metuzalémovi mezi minerály. Strávili jsme spolu pár zimních týdnů, zahřívali se cínem a páječkou. Černý kámen mi vyprávěl o svém domově - o Grónsku, Inuitech, o vikingském dobrodruhovi jménem Rudý Erik a o dalších vítaných i nevítaných návštěvách jeho ledového království.
Včera večer jsme byli tiše, šperk jsme dokončili. Oba jsme věděli, že dál už kámen musí driftovat beze mne, zbývá napsat příběh.
A do toho chladného ticha mi nuummit povídá: „Nepiš o mně. Napiš o tom Norovi ...“ A povzbudivě na mě blýsknul třpytivým okem.
„Myslíš Fridtjofa Nansena? Toho, co si troufnul přejít celé Grónsko na lyžích?“ ujistila jsem se.
„Ano. Napiš všechno to, cos mi vyprávěla,“ pokračoval nuummit. „O jeho riskantním nápadu nechat zamrznout loď Fram v ledové kře a driftovat k severnímu pólu pomocí proudění vody .
Napiš i to, že Nobelovu cenu míru nezískal za polární cestování, ani za vědecké objevy, ale že dokázal vyburcovat svět k pomoci lidem, kteří z nejrůznějších příčin trpěli.
Napiš o Nansenově pasu pro uprchlíky. A napiš i o tom, že zorganizoval návrat válečných zajatců z Asie, ze SSSR. A taky napiš, jak se sám do Ruska vypravil. To byl rok 1921 a Nansen přesvědčil svět, aby se slitoval nad Rusy trpícími děsivým hladomorem. Napiš, že v Arménii ho mají v takové úctě, že jménem „Nansen“ pojmenovávají své novorozené chlapce.“
Kámen se odmlčel.
„Napíšu všechno. Byl to borec,“ slíbila jsem a klikla na tlačítko „Publikovat“.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Přidat komentář